31/07/2026
ZÁŽITKY NEMUSÍ BÝT HEZKÉ, HLAVNĚ, KDYŽ JSOU INTENZIVNÍ.
Pamatuji si dodnes na zimní přechod Jizerských hor s mým tátou. Bylo mi tehdy sotva 8 let, ségře o 2 víc.
Dojeli jsme do Kořenova vlakem. Tam jsme se v hospodě u horkého čaje sešli s hrstkou podobných "šťastlivců", kteří si na ten den, kdy by psa nevyhnal, taky naplánovali výlet.
Nakonec jsme byli, tuším, jediní blázni, co do kopců za vichru a hustého sněžení vyrazili.
Řadu zážitků z tohohle výletu jsem ze své hlavy nejspíš vytěsnila. Utkvělo mi jen, jak moje ségra někde uprostřed stoupání na Jizeru leží na zemi a říká "Tatínku, nech mě tu, prosím, umřít."
Umřít nás tam nenechal a tak jsme se, po několika hodinách boje, silou vůle dokodrcali do hospody do Janova. Táta z nás stáhnul všechno mokrý a rozvěsil na okolní radiátory. Než jsme se stihli vždycky obléct a doběhnout na zastávku, pár autobusů nám ujelo.
Tehdy ještě nebyly mobilní telefony a tak doteď obdivuju mamku, že ji netrefil šlak, když jsme se konečně za tmy zjevili mezi dveřmi s notně upraveným tatínkem ve velmi dobré náladě.
Často si na tuhle výpravu vzpomenu, když přemýšlím, jestli děti někam vzít nebo ne, jestli to zvládnou.
Ten den byl hodně náročný a ne, nebylo to bez bolístek, ale můžu potvrdit, že ty VZPOMÍNKY ZA TO STOJÍ.
